Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nCasucho a zahřívá mě dG7ech,
říkám si:"TDmak už toho jednou provždy nG7ech,"
vždyť zase nCepřijde a budu si plG7ést
rafičky hDmodinek a ulice mG7ěst,
nikdy nic nCeřekne a nechce si čDíst,
když poštou pDmosílám jí za listem lGist,
a kdyby viděla, tak bude se smCát,
jak růže krGadený stDmrkám za kabG7át.
R:Poslední kCabriolet, AmohohF#ó, jsem já, a jG7e mi sto let,
jsem křeslo s tCíhou hosta, ohohAmó, od jedné sčF#ítám do stG7a,
poslední JCuan jsem DAmon, zvon zvoní "dF#on-diri-dG7on"
a hvězdy nad mou hlDmavou střG7ídají levou-prCavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: